Finis koncertu velmocí

Registace na konferenci

Konference
Finis koncertu velmocí:
Evropa a Rakousko-uherská monarchie na konci dlouhého 19. století

10. a 11. listopadu 2022

Proměny zahájené, podnícené nebo akcelerované první světovou válkou přinesly výrazné posuny v řadě oblastí. Politická, ale také společenská nebo náboženská mapa Evropy v roce 1914 se od mapy stejného kontinentu po Velké válce a v letech následujících zásadním způsobem odlišovala. Nezpochybnitelná síla pentarchie se stala minulostí, multinacionální monarchie vystřídaly republikánsky ustavené nástupnické státy na národní bázi, v nichž se legitimita vládnutí začala opírat o jiné koncepty. Symptomů proměn paradigmatu ale lze nalézt mnohem více, a proto můžeme zlom znamenající konec dlouhého 19. století zkoumat z pohledu různých disciplín a odlišnými metodami.

Podnětem k takto široce pojaté diskusi může být letošní 100. výročí úmrtí císaře Karla Rakouského (1922), v našem prostředí označovaného obvykle za posledního českého krále. Jeho osoba zůstává stále kontroverzní a dostává se jí diametrálně odlišných hodnocení od výrazně obranných interpretací po hyperkritické pohledy. Doba deseti dekád přinesla sporných témat řadu, kupříkladu napjaté vztahy mezi Habsburky a středoevropskými zeměmi nebo Karlovo blahořečení římskokatolickou církví. Sté výročí úmrtí Karla Rakouského tak může být příležitostí nejen k historizaci postavy jednoho císaře, tedy kritickému a vyváženému přístupu k jeho osobě, ale k moderním českým a evropským dějinám vůbec.

Program

Čtvrtek

10. listopadu 2022

8:30

Zahájení prezence účastníků

9:00–9:10

Zahájení konference zástupci pořádajících institucí

Vojtěch Novotný, děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy

Jakub Rákosník, proděkan pro infrastrukturu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

9:10–10:00

Úvodní přednáška

Jan Rychlík (Filozofická fakulta UK, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická TUL):
Národnostní konflikty habsburské monarchie před a za I. světové války

Příspěvek chce ukázat především na dvě odlišné koncepce řešení národnostní otázky v Rakousku (Předlitavsku) a Uhersku (zaitavsku). Dále ukáže mylnost opakovaného tvrzení, že se Rakousko-Uhersko se mohlo vnitřně reformovat a vyřešit národnostní otázku tím, že by se změnilo ve federaci. Rakousko-Uhersko nedokázalo vyřešit své národnostní problémy nikoliv proto, že by je řešit nechtělo, ale protože byly neřešitelné. Národní programy totiž byly vzájemně inkompatibilní. Právě Karel I. udělal po svém nástupu na trůn poslední, ale marný pokus. Nástupnické státy po Rakousko-Uhersku podědily tytéž národnostní problémy a rovněž je nedokázaly vyřešit. Více

10:00–10:20

Přestávka

10:20–11:40

Habsburkové ve vrstvách paměti

Předsedající: Jan Rychlík

Petr Nohel (Univerzita Karlova):
Aktualizace Habsburského rodinného statutu před a po roce 1918

Habsburský rodinný statut byl vydán v roce 1839 císařem Ferdinandem zv. Dobrotivým. a stal se základní normou souhrnně upravující vnitřní záležitosti Arcidomu Habsbursko-Lotrinského. Tento dynastický zákon nebyl veřejný, jeho vymáhání však bylo hlavou rodu vždy důsledně vyžadováno mj. proto, že do určité míry nahrazoval obecné zákony, z jejichž působnosti byli členové dynastie prakticky vyjmuti. Statut se navíc vyjadřoval také k jejich sňatkovým povinnostem, což mělo vliv na nástupnictví, titulaturu a v důsledku tedy i na samotné členství v panovnické rodině. Statut byl aktualizován nejen v roce 1900 císařem Františkem Josefem I., ale překvapivě i v roce 2011 Karlem Habsburským. Ukázalo se tak mimochodem, že současná rodina se soukromě některými jeho ustanoveními stále řídí. Více

Michal Sklenář (Ústav pro studium totalitních režimů):
„Dynastie nepřátelská a vždycky cizí?“ Habsburkové v české kolektivní paměti 20. století

Reflexe historických událostí a jejich aktérů se netýkají výhradně historiografie, ale zasahují rovněž do historického vědomí a kolektivní paměti širší veřejnosti. Sdílené hodnotící soudy a kulturní obrazy související s dějinami mají přitom značnou setrvačnost a sílu, která dalece přesahuje hranice historické vědy a může ovlivňovat řadu jiných oblastí. V české (československé) společnosti patří k dlouhodobě problematickým, někdy vyhroceným, traumatizujícím, ale také politicky využívaným námětům vztah k habsburskému (habsbursko-lotrinskému) rodu. Příspěvek představí pozici Habsburků v české kolektivní paměti od doby po roce 1918 do nedávné současnosti, hlavní zdroje a příklady projevů tohoto postavení. Výklad propojí chronologický a tematický pohled, klasické neuralgické body propojí s posledními desetiletími existence Rakousko-uherské monarchie. K tradičním a opakovaně oživovaným liniím negativního vnímání habsburské dynastie připojí kontrastní a subverzivní linii pozitivního přístupu. Více

Marek Fapšo (Filozofická fakulta UK):
Konec nebo začátek? Co, jak a proč učit děti ve škole o roce 1918

Školní prostředí patří v moderních dějinách k nejvlivnějším nástrojům formování historické paměti a to i v případě rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa. I proto se analýza kolektivní paměti musí zaobírat tématem dějepisného vyučování zejména na základních školách. V posledním desetiletí došlo k výrazné proměně základů dějepisu v ČR zejména v návaznosti na zahraniční koncepty historického vědomí a historické gramotnosti. Tyto debaty se začaly výrazně promítat i do obsahu, struktury a cílů historického vzdělávání. Příspěvek si klade za cíl představit zásadní otázky spojené s tématem rozpadu R-U a vzniku ČSR při jeho použití ve školách. Konkrétně se pak zaměří zejména na problém redukce obsahu, ideologické implikace a legitimitu daného tématu a možnosti a limity tzv. badatelské výuky. Na začátku budou představena východiska (tj. současný převažující stav) a následně pak konkrétní návrhy do budoucna. Více

11:40–13:00

Přestávka

13:00–14:40

Podoby a důsledky Velké války

Předsedající: Marek Šmíd

Radek Martinek (Pedagogická fakulta UHK):
Feldmesse aneb polní mše. Historicko-liturgické poznámky k bohoslužbě slavené ve světové válce

V průběhu válečného konfliktu narůstal i význam slavených bohoslužeb, jež v situacich "in extremis" (krajní nouze / krátce před smrtí) posilovaly nejenom víru v Boha a řád věcí, ale i samotnou morálku vojáků. Vojenští duchovní (kuráti) však i v situaci ohrožení života byli nuceni dodržovat i řadu přísných liturgických předpisů. Kromě historického a liturgického kontextu seznámí příspěvek i s konkrétními bohoslužebnými předměty tehdejších vojenských kaplanů, jež se zachovaly v církevních sbírkách. Více

Jiří Kacetl:
Synové jižní Moravy v závěrečných bojích Velké války

Vojenské dějiny první světové války ve vztahu k jejím přímým mužským účastníkům z Čech, Moravy a Slezska jsou stále méně probádanou kapitolou naší novodobé historie. Příspěvek se zaměří na osudy moravského c. a k. 99. pěšího pluku v závěrečných bojích Velké války toku 1918 tak, jak byly zaznamenány v pamětech majora Otto Galiana. Osobitá výpověď dokazuje vysokou míru morálky jihomoravských vojáků v bojích v těžko přístupném masivu Monte Grappa v severním Benátsku až do posledních dnů války, jejich silnou emocionální vazbu k širší vlasti mnohonárodnostní podunajské monarchie a také velké rozčarování z potupného příměří, uzavřeného u Padovy 3. listopadu 1918. Příspěvek bude pochopitelně konfrontovat i více objektivní prameny a literaturu k tématu a pokusí se podpořit nepříliš často formulovanou tezi, že stará podunajská monarchie vlastně v roce 1918 vojensky poražena nebyla. Více

Vojtěch Kessler (Historický ústav AV ČR), David Smrček (Ústav českých dějin FF UK):
Pozůstatky zničené Evropy: nadnárodní identita vídeňských Čechů ve střední Evropě po roce 1918

Po rozpadu habsburské monarchie v roce 1918 se desetitisíce Čechů žijících ve Vídni ocitli na území cizího státu. "Obyčejní" lidé se tak museli vypořádat s celou řadou společensko-politických problémů, které jim byly do té doby cizí. Zároveň si vídeňští Češi museli najít své místo uprostřed rakouské společnosti. Využívali k tomu mimo jiné mimořádně aktivní společenský a spolkový život v rámci menšiny, ale také posilovali svou identitu četnými přeshraničními kontakty s občany Československa - ať už šlo o návštěvy v zahraničí během dovolených nebo výlety na sokolské slety. Ve skutečnosti se nacházeli v situaci, kdy nebyli považováni ani Čechy, ani Rakušany. V našem příspěvku se na základě souboru ego-dokumentů z 90. let 20. století pokusíme nastínit, jak si příslušníci české menšiny po roce 1918 v meziválečné Vídni vytvářeli a udržovali svou specifickou nadnárodní identitu. Více

Ondrej Rác (Katolická teologická fakulta UK):
Zánik impéria – predpovedaný a nutný?

Príspevok sa zaoberá teologickými interpretáciami príčin zániku impérií na príklade Ruska a Rakúsko-Uhorska. Porovnanie týchto dvoch mocností, ktoré sa oficiálne hlásili ku kresťanstvu a v poslednej fáze svojej existencie stáli proti sebe, využíva teologické názory z konfesne dominantného prostredia každej z nich.
Na príklade vybraných ruských pravoslávnych teológov demonštrujeme kritické postoje, ktoré mali nielen voči súdobej náboženskej praxi, ale aj princípom usporiadania vzťahu Cirkvi a štátu. Tieto, podla ich mienky, nakoniec viedli ku kolapsu impéria.
V Rakúsko-Uhorsku je v jeho terminálnej fáze možné nájsť viaceré paralely s Ruským prostredím. Rovnako kritika pochádzajúca z domácej teologickej sféry je konštruovaná podobným spôsobom. Systematizácia teologických názorov popisujúcich rozpad Rakúsko – Uhorska, písaných z katolíckych pozícií, by mohla obohatiť nielen religionistické poznanie, ale kriticky prispieť k spoločenskej diskusii o tzv. hodnotových témach a ich inšpiračných zdrojoch v minulosti. Více

14:40–15:00

Přestávka

15:00–16:40

Církevní dějiny na konci koncertu velmocí

Předsedající: Marek Fapšo

Marek Šmíd (Katolická teologická fakulta UK):
Karel I. a Svatý stolec v době první světové války

Referát se bude zabývat osobností císaře Karla I. a jeho vztahem ke katolické církvi s důrazem na Svatý stolec v období let 1916-1918. Na základě pramenů vatikánské a rakouské provenience zhodnotí jeho obraz křesťanského mírotvorce v době války, přičemž neopomene ani církevně-politický kontext doby. Více

Ladislav Holoubek (Biskupství královéhradecké),
Michal Sklenář (Ústav pro studium totalitních režimů):
Pro ecclesia et re publica. Biskup Josefa Doubrava a rok 1918

K entitám reagujícím na změny konce dlouhého 19. století náležela i římskokatolická církev. K nejvýznamnějším představitelům církevní hierarchie v českých zemích na přelomu 10. a 20. let 20. století patřil královéhradecký biskup Josef Doubrava (1852–1921, biskupem 1903–1921). Episkopát vykonával se zkušenostmi univerzitního pedagoga a rektora kněžského semináře v Praze. V širším povědomí je znám rovněž jako milovník a podporovatel umění. Ačkoliv by jeho profil a pozice biskupa mohla evokovat spíše konzervativnější pozice a obtížné přijímání společenských změn v roce 1918, myšlenku vzniku nového státu podporoval ještě v době existence Rakousko-uherské monarchie. Po ustavení Republiky československé se mezi biskupem a nastoupivší politickou reprezentací rozvinula jednání a spolupráce, která se projevila mimo jiné administrováním pražské arcidiecéze. Příspěvek připojí k doposud známým pramenům soudobé písemnosti z osobního archivu Josefa Doubravy, které děni okolo roku 1918 dokumentují. Více

Karl Schwarz (Evangelisch-Theologische Fakultät der Universität Wien):
Der Zusammenbruch der Habsburgermonarchie und die Folgen für den Protestantismus

Der Vortrag behandelt die Zerschlagung der altösterreichischen Evangelischen Kirche A.u.H.B. und die Neugliederung des Protestantismus in Österreich und in den Nachfolgestaaten der ehemaligen Donaumonarchie. Dabei kommen ethnisch-nationale Aspekte ebenso zum Tragen wie konfessionelle. Der Aufbau neuer theologischer Ausbildungsstätten in Prag, Bratislava, Warschau soll erörtert werden - als Beispiel für das gewandelte Verhältnis von Staat und Kirche. Více

Andrej Tóth (Vysoká škola ekonomická v Praze):
Katolická církev a restaurační pokusy Karla I. v Maďarsku v roce 1921

Maďarsku se v bezprostředních poválečných měsících nepodařilo najít svou novou identitu a po krkolomném vývoji v období od 31. října 1918 do 1. srpna 1919 se nakonec z ústavněprávního hlediska vrátilo k monarchistické státní formě. Vážným problémem politické scény v prvním období etablování se nového křesťansko-národního Maďarska však byla otázka obsazenosti a uvolněnosti královského trůnu, jež byla spojena i s otázkou legitimismu, tvořící v letech 1920–1921 hlavní štěpící linii politického života země. Návrat k monarchistické státní formě byl pozitivně kvitován nejen konzervativní částí národně-křesťanské politické scény, ale samozřejmě i pro-legitimistickou katolickou církví. Cílem příspěvku je zmapovat otázku legitimismu a Karlových restauračních pokusů v kruzích katolické církve a ve vatikánské diplomatické komunikaci. Více

Pátek

11. listopadu 2022

8:30

Prezence účastníků

9:00–10:40

Dlouhé 19. století v Rakousko-Uhersku

Předsedající: Vít Vlnas

Vojtěch Círus (Právnická fakulta UK):
Ústavní systém Předlitavska – ideál smíšené vlády

Tento příspěvek si klade za cíl načrtnout základní rysy ústavního systému založeného Prosincovou ústavou a ukázat nejen že plně odpovídal jiným soudobým modelům, ale také že ho lze chápat jako praktický projev tisícileté koncepce tzv. smíšené vlády, čímž může být v mnohém inspirativní i pro současnost. Více

Ondřej Kukan (Fakulta sociálních věd UK):
Kontakty mezi Františkem Ferdinandem d’Este a Karlem I. v souvislosti s navrhovanými reformami Rakousko-Uherska

Příspěvek si klade za cíl představit nejvlivnější koncepty reforem rakousko-uherské monarchie, s nimiž pracovala vojenská kancelář následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a rozebrat, jak chtěl arcivévoda a okruh jeho nejbližších spolupracovníků změnit poměry panující v Rakousko-Uhersku v posledních letech před první světovou válkou. Příspěvek se zaměří na myšlenkové zdroje reforem i na problémy, které viděl František Ferdinand v dobovém uspořádaní monarchie. Hlavní reforma, kterou bude příspěvek sledovat, je trialismus a projekt Spojených států Velkého Rakouska jako alternativní uspořádání monarchie. Pozornost bude věnována vzájemným vztahům a kontaktům Františka Ferdinanda s Karlem I. a názorům, které na dané reformy sdíleli. Více

Petr Steiner (Filozofická fakulta MUNI):
Gustav Kálnoky ve službách císaře Františka Josefa I. Poslední léta na Ballhausplatze a život v ústraní

Osobnost hraběte Gustava Kálnokyho patří mezi nejvýznamnější představitele rodiny Kálnoky. V letošním roce se také s jeho osobností pojí výročí a to 190. let od jeho narození. Kálnokyho kariérní růst byl pozoruhodný, neboť se mu během několika let podařilo vypracovat se až na místo společného ministra zahraničí a císařského domu Rakouska-Uherska. V této funkci se následně podílel na tvorbě zahraniční politiky monarchie. Ve svém příspěvku bych se rád zaměřil na to, jak vypadalo jeho působení na ministerstvu zahraničí a poslední léta po odchodu z ministerstva. Ale i to jaké významné politické události ovlivnili další vývoj habsburské monarchie. Když Kálnoky odešel z politické scény a uchýlil se na svůj zámek v Brodku u Prostějova, nezanevřel zcela na politiku, neboť stále se zajímal o dění jak v Evropě, tak i v habsburské monarchii, což dokládají dochované ego-dokumenty a další prameny. Více

Jitka Jonová (Cyrilometodějská teologická fakulta UPOL):
Zánik šlechtických výsad v katolické církvi v posledních letech monarchie a po vzniku Československa

V habsburské monarchii měli duchovní šlechtického původu privilegované postavení i v církvi (byli upřednostňováni při obsazování biskupských stolců a kanonikátů). Nejinak to bylo v zemích koruny české. Tato situace byla v řadách kněžstva nešlechtického původu i mezi věřícími vnímána velmi kriticky. V olomoucké arcidiecézi byly dokonce i kanonikáty v katedrální kapitule, jejichž obsazení příslušelo kapitule, vyhrazeny kněžím z řad šlechty. Např. mírová nota papeže Benedikta XV. se stala impulsem pro kněžstvo, aby žádali zrušení šlechtických výsad v olomoucké kapitule, naproti tomu se objevila snaha, aby alespoň nějakým způsobem ponecháno šlechtě výsadní postavení. Záhy po vzniku samostatného Československa došlo ke zrušení šlechtických titulů a z nich plynoucích výsad. Nadále tak šlechtický původ nebyl vyžadován při obsazování uvolněných kanonikátů a biskupských stolců, ale také došlo ke zrušení užívání titulu kníže-arcibiskup u arcibiskupů. Více

10:40–11:00

Přestávka

11:00–12:40

Císař Karel ve výzkumech a vzpomínání

Předsedající: Michal Sklenář

Miroslav Vašík (Filozofická fakulta UK):
Sňatek arcivévody Karla a Zity Parmské a očekávání spojená s budoucím císařem

Přestože možnost nástupu arcivévody Karla Františka Josefa na trůn v průběhu 90. let 19. století rostla a po uzavření morganatického sňatku následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este bylo jisté, že se jednou stane císařem, zůstával mladý arcivévoda dlouho mimo pozornost veřejnosti. Ten příliš nevzrostl ani v momentu jeho sňatku se Zitou Bourbonsko-Parmskou, i když v říjnu 1911 již byl arcivévoda Karel druhým následníkem trůnu.
Přesto se sňatku mladého páru věnovala velká část tisku. Tento příspěvek si klade za cíl prozkoumat právě diskurz týkající se sňatku budoucího císařského páru. Důraz bude kladem především na to, že se žení budoucí císař a na očekávání spojená s jeho budoucí vládou. Analyzovány budou přední české noviny z českojazyčného i německojazyčného prostředí, a to ve vzájemné komparaci. Více

Milan Novák:
Karel, poslední český král v Čechách

Objektivní obraz císaře Karla I. Rakouského je zvlášť potřebné najít, neboť svou krátkou, ale významnou vládou uzavírá čtyřsetletou epochu panování Habsburské dynastie v zemích Království českého a jako poslední český král i celou českou knížecí a královskou tradici. Významným zdrojem informací v tomto hledání jsou dochovaná svědectví a vzpomínky na sedm roků jeho pobývání v Čechách na počátku 20.stol. (při studiu v Praze a zejména v Brandýse nad Labem a ve Staré Boleslavi). Karlova "česká léta" zůstala (z politických důvodů) téměř sto let mimo pozornost české veřejnosti i zahraničních životopisců, ačkoli pokrývají rozhodující dobu jeho mládí, kdy se formovaly osobnost i kompetence příštího panovníka. Odkaz posledního českého krále je rázu duchovního, mravního a sociálního a jeho význam je zřejmý i v souvislosti s jeho blahořečením, které by mělo být vnímáno - nejen s ohledem na tradici, ale i vzhledem k budoucnosti - jako jedna z významných událostí českých dějin. Více

Milan Buben (Katolická teologická fakulta UK):
Blahoslavený Karel jako voják a rytíř maltézského řádu

Příspěvek seznamuje s málo frekventovanými aspekty života posledního rakouského císaře se zvláštním důrazem na jeho působení v armádě a v církevních strukturách, zejména v Řádu Maltézských rytířů s přihlédnutím k podpoře a přízni celé dynastie vůči duchovním rytířským řádům. Více

Martin Váňa (Asociace recentní archeologie):
Pouť na Madeiru u příležitosti stého výročí úmrtí blahoslaveného Karla I.

Letos na jaře uplynulo sto let od smrti posledního rakouského císaře bl. Karla I. ve vyhnanství na ostrově Madeira. U této příležitosti se na místo císařova posledního odpočinku uskutečnila velká pouť, jíž se zúčastnily stovky Karlových ctitelů z celého světa včetně jeho přímých potomků. Příspěvek přiblíží průběh duchovních a kulturních událostí, které blahoslaveného císaře v průběhu pouti připomínaly. Zaměří se především na aktivity uctívatelů bl. Karla I. ze zemí Koruny české. Více

12:45

Reflexe a zakončení konference

Místo konání:
posluchárna č. 217
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
(náměstí Jana Palacha 1/2, 116 38 Praha 1)

Termín konference:
10. a 11. listopadu 2022

Pořadatelé:

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy

Programový a organizační výbor:

PhDr. Jakub Izdný, Ph.D.
Mgr. Petr Nohel, Ph.D.
doc. PhDr. Jan Randák, Ph.D.
PhDr. ThLic. Michal Sklenář, Ph.D. et Ph.D.
doc. PhDr. ThLic. Marek Šmíd, Ph.D.
prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D.

Kontakt:
info@finiskoncertu.cz

Organizátoři si vyhrazují právo výběru příspěvků. Předpokládáme otištění upravených příspěvků v publikaci navazující na jednání konference.